Pladijsgras

Máme pro vás dobrou zprávu – plochoklásek je plně mrazuvzdorný. Patří do zóny 4a, což znamená, že snese mrazy až do -34 °C. Naši českou zimu zvládá bez problémů a nevyžaduje žádné speciální zakrývání ani zimní ochranu.

Plochoklásek má výrazný zimní efekt. I když na podzim uschne, jeho listy se zbarví do krásných zlatožlutých odstínů a suchá květenství zůstávají na stoncích dlouho do zimy. V zahradě tak tvoří krásnou strukturu, která vynikne zejména, když ji popráší sníh nebo jinovatka.

Plochoklásek začíná kvést v srpnu a ozdobný vydrží až do října. Jeho květenství je proměnlivé – zpočátku je svěže zelené, postupně přechází do hráškové, béžové až po teplé tóny terakoty a hnědé. Právě tato barvoměna je na něm velmi atraktivní.

Tato okrasná tráva preferuje hlinitou a humózní půdu, která dobře drží vlhkost. Vyhněte se čistě písčitým a vysychavým substrátům, ty plochoklásku nesvědčí. Před výsadbou doporučujeme do země zapracovat kompost nebo listovku, abyste zajistili dostatek živin a organické hmoty.

Protože přirozeně roste na březích potoků a ve vlhkých lesích, má rád stálejší vlhkost. Nenechávejte půdu kolem něj úplně vyschnout, zejména v prvním roce po výsadbě a během horkých letních dnů. Jakmile ale dobře zakoření, je poměrně odolný.

Pokud ho zasadíte do výživné, humózní půdy, přílišné hnojení nepotřebuje. Stačí na jaře k rostlině přihrnout trochu vyzrálého kompostu. Přehnojení dusíkem by mohlo vést k tomu, že rostlina bude příliš vytáhlá a bude poléhat.

Stejně jako většinu okrasných trav, i plochoklásek stříháme až brzy na jaře. Suchá stébla a listy nechte přes zimu na záhonu – nejenže chrání rostlinu před mrazem a vlhkostí, ale ojíněná stébla vypadají v zimní zahradě krásně. Na jaře (březen/duben), než začne rašit, sestřihněte celý trs nízko nad zemí (cca 5–10 cm).

Ano, rozhodně! Plochoklásek je jednou z nejlepších trav pro sušení. Jeho ploché klásky, které připomínají rybičky nebo penízky, si po usušení skvěle drží tvar. Pro sušení stříhejte stébla v plné zralosti, když začínají měnit barvu na bronzovou, a zavěste je „hlavou dolů“ na tmavém a větraném místě. Krásný je ale i jako čerstvý doplněk do letních a podzimních kytic.

Plochoklásek (Chasmanthium latifolium) je původem lesní tráva, proto doslova miluje polostín až stín. Ideální je pro něj stanoviště pod stromy nebo na severní či východní straně domu, kde nebude vystaven ostrému polednímu slunci. Pokud mu dopřejete dostatek vláhy, zvládne i světlejší místo, ale v úplném suchu a horku by trpěl.

Ano, je to možné, pokud nádoba bude dostatečně velká a umístěná ve stínu či polostínu. Důležité je hlídat zálivku, protože v květináči substrát rychleji vysychá, což tato tráva nemá ráda. Na zimu doporučujeme nádobu obalit nebo ji postavit na chráněné místo, aby nepromrzly kořeny.

Jelikož má rád polostín, skvěle se doplňuje s rostlinami, které mají podobné nároky. Vyzkoušejte kombinaci s:

• Bohýškami (Hosta) – jejich velké listy kontrastují s jemnými stébly trávy,
• Dlužichami (Heuchera) – dodají barevný podrost,
• Kapradinami – podpoří lesní charakter výsadby,
• Čechravami (Astilbe) – přidají výrazné květy.

Nepanikařte, je to zcela normální. Plochoklásek patří mezi trávy, které na jaře raší o něco později. Potřebuje, aby se půda dostatečně prohřála. Dejte mu čas, obvykle se probouzí až v průběhu pozdního jara, ale pak roste velmi bujně.

Plochoklásek dorůstá výšky 80 až 100 cm, takže v záhonu tvoří výrazný, ale vzdušný prvek. Pokud plánujete plošnou výsadbu, doporučujeme spon 60 cm, což vychází přibližně na 3 až 5 rostlin na metr čtvereční. Vytvoří tak pěkný zapojený porost.

Ano, Plochoklásek není uváděn jako toxická rostlina pro psy ani kočky. Je to bezpečná volba do rodinných zahrad. Navíc, díky tužším stéblům, obvykle neláká zvířata k okusu tolik jako jemné trávy.

Plochoklásek je velmi vděčná a zdravá rostlina. Je prakticky bez škůdců a chorob. Nemusíte se bát mšic ani padlí. Jediné, co mu může ublížit, je dlouhodobé sucho nebo naopak trvale zamokřená (bahnitá) půda, kde by mohly uhnívat kořeny.

Nejjednodušším způsobem je dělení trsů. Jelikož se jedná o dlouhověkou trvalku, která se (podle našich zkušeností s tímto kultivarem) samovolně nepřesévá, můžete starší rozrostlé trsy na jaře vyrýt, rozdělit rýčem na menší části a znovu zasadit na nové místo. Ideální doba je brzy na jaře, těsně před tím, než začne rašit.